Sen
Lachim Kenapets

Klouzal jsem kroky po kraji v čapce
růžové jak tělo hereckého hrdiny,
to mé, stíhaly jen pouhé vidiny
zahrabané roky ve snové ošatce.

Svit fosforového a blikajícího večerníčku,
blesky a hromy pouštěl do mé luny,
srkal šům já a ladil potrhané struny.
Chuť azuru slyším u promíchaného nočníčku.

Tesán je miliardy a je plakát umění let.
Chytám světlušky a sytím se žlutými skvrnkami,
chci zabodnout obrazy do oka jedovými trnkami.
Sežrán být milenkami a roztát v šachový led.

Hladím surový časů prostor nebe,
listuji a listuji knihou přežloutlých hvězd.
Nořím vůli polohou do okatých měst.
Sedávám poblíž fantasie a vůni tebe

stříhá v šlehy krásnící jas a plachou krev
drnkající v poťouchlém zpěvníčku mém,
víno suché vypít sluníčku před bohem
a být oslazen omalovánkami gurmánských barev,
jelikož
on hlásá kvůli lidu,
on dává vůli klidu.

19.12.2001.