A slunce vyšlo zase!
Ranní tužby smrtelníků hostí.
Bude zas dost síly, zdá se...,
Heliovi vděční za tu koupel naších zlostí.
Stíny ředí do ztracena,
cítím, jak škváru smyslů cedí,
špínu duše, jež je jitrem převracena
z šedi olověna až k obzoru mědi.
Vymetlo kouty včerejšího stesku,
toho, co bude dál se neleká.
Ukoptěno bahnem povah, nabírá už provždy lesku.
Je tou jistotou, ač mohlo by, tou dřinou neheká.
Ó, slunce vyšlo zase!
Po vlastním boji s mlhou hýří ochotou
hladit smutky všech mých marných nocí,
splínů směšných smrtelníků, s jejich prostotou.
Hodnocení:4.6 (celkem: 23, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 42x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Máš pravdu, když se člověk ráno probudí a zjistí, že vyšlo slunce, navodí to skvělý pocit, cesta na kole do práce hned dostane tu správnou atmosféru a Tvé verše přesně to, co potřebují proto, aby ses dokázal o to krásné podělit i s námi ostatními... Opět skvělá práce
Ach Včerejšky | Života půl. | Noční linka chatu | Obhajoba | L van B, 5. klavírní...