Letního večera už nit
souká z měsíce svůj útek.
Chtělo by se možná snít
o žhavém dni, jenž by se zalek
Snad těch dálek,
bezedných citů tenat,
žáru luk
či nekonečných včelích sonát.
Smyslů všech znavených,
větví zví stín co léku.
Těch loučí slunce posledních,
v ranném rámu soumraku.
Výhní času
v hloubi travin.
Osud špásu...,
verše tónin...,
ve mě zažehla jsi
sambou nahých boků.
Tónin mollu asi,
žáru mládí sloku.
Zády slunci v ústrety,
stébla konejší tu oblast mého zájmu.
Snad bych, být tu před léty,
rád předplatil si tvojí duši nájmu.
Šíje křivky,
krásou beze změny,
smysly mé planou
co v mládí, dosud.
Pak zbylé vnady, kéž by byly uviděny....
Co víc?
Proč měl bych vzývat osud?
Víčka mhouříc,
dlaní cloníc čelo.
Teď vráska na něm
snad stínem nachová...
Možná vzpomínkou
jí myslí zaletělo,
do let mládí tam,
kde dlím teď já.
Snad letmý dotyk ruky
moh znamenat by víc.
Snad ne „Já“, možná
„My“sami tu v trávě.
pohyb dávných citů
v hlavě
dívčích tužeb líc.
Ne..., jen klidný výraz rozkoše?
....
Teď ... šátrá jídelního koše...
A zdá se, dotěrný byl hmyz.
Jo, jo,
romantiky planá vize,
záchvěv zašlých míz.
Chtělo by se možná dneska snít
o smyslu slova nostalgie.
Nesnažme se věci pochopit.
Noc patří dneska tangu,
jež jenom srdcem žije
a rozumu tu nechme denní svit.
Letního večera už nit
dovíjí se prahem půlnoci.
... pane vrchní!
Sklenky nezbytné je dolít!
Třídíc dojmy,
splínu je vždy nutno pomoci.
Hodnocení:2.6 (celkem: 13, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
VÍTR | Postřehy | Evoluce | Blues | Přivoň a žij.