Soumrak

Tak, jak mne inspirovaly podvečerní studentské procházky Nerudovkou.


Autor: Horác , 20.4.2009, Básně

  

SOUMRAK

Nároží se do tmy noří,
havran soumrak stírá z domů
denní jas.
Paprskům teď svolí
uchytit se ve vikýři,
mladým stínům čekat
u vchodových dveří
zas a zas.

To lampář čas
už vrací ulici své noční můry.
Vždy zbude něco i pro nás,
barokním andělům
tu sahá na kontury
a zeleným kopulím
pak nechá temný pás.

Jeho snaha
umělecky tvořit, má své meze,
sezónou daný limit.
Než mu ateliér starých ulic
hodlá úsvit elegantně
jasným ranním sluncem umýt.

Ale ne,
teď hned….
Lehké zašumění křídel
holubů jež zapomněli,
že je už soumrak bdělý
káže nevidět.
Ač letní,
přec noci běh má celý.
Člověk by mu měl
snahu závidět.

Právě Černou temní tváře
lásce v ohbí pod schody.
Postup stínu, ústup záře,
nabízí své výhody.
Co zval by jinoch
krásou tisíce a jedné noci,
náhle nachoví.
A měkce, zcela bez pomoci,
ve chvíli se v černi ztrácí.
Půvab ve dne nevídaný
ku lásce v šeru napoví.

Nároží se do tmy noří,
střechy domů skrápí noční chlad.
Za okny si panny
a ne jen staré
o svých láskách mýty boří,
připravují snáře
a snaží se jít nerušeně spát.

Nároží se do tmy noří,
soumrak setřel z domů
denní jas.
Paprskům už svolil
uchytit se ve vikýři,
mladým stínům
čekat u vchodových dveří
nebo v nás.

Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.

Zobrazeno 43x (přihlášenými uživateli)

Hodnocení: 4
(celkem: 20, počet hlasujících: 5)