Projdu si neřestí
mlčením v samotě,
život je rozcestí
v touze i nahotě.
Hojí mou minulost?
Úzkost či možná zlost
na srdci nevinném.
Že pasu po jiném
v náručí milenky,
všechno si prominem.
Než vstoupím do oblak
až tma mě zažehne,
v srdci mém z kamene
múza snad nezbledne.
Vstoupí pak divoká
do mého života.
LÁSKA
je v každém z nás
v tobě
i na dlani.
Jak hříbě bělounké,
kolem se prohání.
Tápe si v povětří
nikoho nešetří.
Jak cesta do ráje
prošlapaná,
však velmi strmá je,
proklínaná.
Hodnocení:4.33 (celkem: 13, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hm, no. "prošlapaná-proklínaná". Zas tak geniální rým to není aby to z toho muselo tak trčet. Jinak se mi na druhou stranu docela líbilo "že pasu po jiném v náručí milenky" až na to, že rozbor onoho milostného trojúhelníku je přinejmenším nejednoznačný. A taky nemám ráda slovo milenka, říkali jsme to ve druhé třídě a od tý doby to moc neslýchám.
ALE. Není to podle mě vůbec špatnej text. Spíš trochu odfláknutej mi přijde.
Ahoj Done, opět další z Tvých podařených básní, jen mám k téhle malou výtku. /v touze i nahotě/ touha je hodně spojená s nahotou, přijde mi to jako kdyby byla za sebou napsána dvě stejná slova. Ale to je prostě subjektivní vjem, hold, já to tak cítím.
Nejvíce se mi zase líbí:
LÁSKA
je v každém z nás
v tobě
i na dlani.
Dále pak samotný konec jako by jsi napsal na první dobrou, nepíšu, že je to hrozné, ale ani né výborné. Už jsem od Tebe prostě navyklý na lepší verše, no. Celkově kolem a kolem Ti děkuji. Jen to prostě není top, do křesla jsi mě svými verši nepřikoval.
V kleci | Tón | Smrt v hodinách | Natálka | Čas (Epilog)