Projdu si neřestí
mlčením v samotě,
život je rozcestí
v touze i nahotě.

Hojí mou minulost?

Úzkost či možná zlost
na srdci nevinném.

Že pasu po jiném
v náručí milenky,
všechno si prominem.

Než vstoupím do oblak
až tma mě zažehne,
v srdci mém z kamene
múza snad nezbledne.

Vstoupí pak divoká
do mého života.

LÁSKA

je v každém z nás
v tobě
i na dlani.
Jak hříbě bělounké,
kolem se prohání.
Tápe si v povětří
nikoho nešetří.
Jak cesta do ráje
prošlapaná,
však velmi strmá je,
proklínaná.