Dneska už se mi nechce vrtat se v tom hodně ale několik slov tady položím. Připadá mi to celkem patos. To není nadávka, vůbec. Jen je tam prostě hodně přehršel emocí.
Do srdce Země
smrt
vryla tvář,
trnovou korunu
nasadil lhář.
tady je to vidět nejvíc. Každé slovo je hrozně syté a pak ani pro žádné není prostor aby vyniklo. Protiklad. Navíc jsou to taková hodně užívaná. Jako by se dal sestavit seznam slov, bez kterých slov snad ani není básní, ale protiklad je pravdou. Začátek ale není zlý. Ke konci se mi zdá, jako by došla míza a auťák je nutno do cíle dotlačit pěšky. První slokou jsem se naplnil ... teď mě napadá, jako by tady gradace byla obrácená - od začátku ke konci slábne, snad to není záměr, nebo se mýlím ?
Text je text a hudba hudbou. Obecně zastávám názor, že tóny text ruší a naopak, proto se jedno z toho musí poklonit druhému. Ačkoli je to instrumentální tak si představ že by do té hudby někdo začal recitovat. Proč ne ? Pravda. Proč ne. Můj čtenář ale vrtí hlavou.
Spáči | Tak trochu od Taťány | Jen tak... | Klidně | Vzdálená