Ten první, ten měl krásné oči
a usmíval se, i když spal
Pak viděla jsem jak se loučí
s dívenkou, kterou objímal -
došlo mi, že tu moji roli
dohraje ona. A to bolí...
Dlouho jsem hrála pro zrcadlo
než přišel nový spoluhráč
Že láska, to mě nenapadlo
jen přecházel mě náhle pláč
a jednou prostě u večeře
zůstaly uzamčeny dveře
Náhle jsem zase měla duši
i v očích lesklé plamínky
a přistihla se, že mi buší
srdce u každé vzpomínky -
byl tady druhý, pro kterého
jsem zapomněla na prvého
Každý má někde strunu znělou
jde jen o správné doteky
Když potkáš ruku neumělou
nač skákat rovnou do řeky -
vše není podloženo zlatem
musíme žít – ač mnohdy tápem…
Hodnocení:4.86 (celkem: 34, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
To se ti jenom zdá... | Dívka, která si vlasy češe z čela... | Něžná | Příběh | Pravda?