Tak jsem tady znovu,
mocnější a silnější díky svému plášti samoty, který mi neustále připomíná prázdnotu kolem sebe,
vesmír, jenž nemá konce,
poušť, která ti s každým krokem ničí a rve kusy těla.
Mocnější o poznání jak se absurdně každý žene někam dopředu a náhodně si volí směr na rozcestích, jen aby se dostal dál.
Každý se panicky snaží vyrýt tučným písmem svou část do knihy života v domnění, že ji bude někdo číst.
Mávajíc rukama se snaží na sebe upozornit.
Někteří to již vzdali a setrvačností dojíždějí po kolejích do neznámé stanice a nazývají to údělem.
Já vím, že na konci této cesty není poznání, ale smrt.
Nikdo jiný se jí nepostaví čelem, jenom Ty.
Nemusíš se ohlížet, abys pochopila, že za tebou nezbyly žádné stopy
a že nikdo nebude pročítat Tvou knihu.
Budeš vděčná, když někdo alespoň nahlédne do tvých stránek,
jen si nejsi jistá, že v nich bude umět číst. Můj plášť samoty je tak mocný,
přikrývá naivitu těch tvorů a oni si nikdy nepřipustí, že jsou pod ním schovaní.
Jste MOJI,
mám vás v sobě.
Díky mně máte sny, naděje a tužby,
jste tak bláhoví,
je mi vás líto,
NENÁVIDÍM VÁS.
Hodnocení:1 (celkem: 9, počet hlasujících: 9)
Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pohled do duše | Extáze | ????? | Loučení | Válka