Nevíš, jak krásné je poslední jaro,
poslední jaro na zápraží zimy.
Má větry i mlhu,
sněženku v hlíně prokřeklé závějí,
třese se v sobě neklidnou nadějí,
u branky najde mrtvého ptáčka...
neví už, jaké je poslední jaro,
poslední jaro, jež má ruce z ledu
a na řasách slabost,
na prsou tisic jehel z pryskyřic.
Čím více umírá, tím žít chce víc,
však u branky ještě bělá se sníh.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Žít jen tak... | Nebudu jiná | Cizinci | Deprese | Abys byl milován, miluj!