Jak sladké jsou ruměné korálky
na rtech George Sande.
Ta paní má oči kavky
a teplý klín
a déšť padá, padá na můj splín
ranní melancholie.
Ten večer byl krásný,
mně však zkrátil dech.
Dámy s pavím perem, s cigaretou
v salonech
mají ruce jako květy,
ale nedosáhnou na hvězdy.
To jen ty, moje milovaná,
s panenským úsměvem
jak muž se vrháš proti zdi.
Já zas potom jako dítě
na tvoje žárlím zálety.
Pak večer usmiřuješ moje ruce.
Koupeš je v růžích,
nevidíš, že zvadly?
Ta těžká vůně ovane mé tóny
jak v kostele zní mešní zvony.
Však já chci lásku,
car je t'aime!
I smrt je láska nepochopená,
když nezazní, je bez jména,
já jí to jméno dám
v tisíci dešťových kapkách,
než skanou mi na ruce jako vosk,
protože umírám.
Dílo nepodstoupilo jazykovou kontrolu (korekci).
Hodnocení:4.4 (celkem: 22, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 62x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
To opravdu nevím, proč se tam nezobrazil konec:-(
Je takhle...
Však já chci lásku,
car je t'aime!
I smrt je láska nepochopená,
když nezazní, je bez jména,
já jí to jméno dám
v tisíci dešťových kapkách,
než skanou mi na ruce jako vosk,
protože umírám.
Ráj | Smrt | Po tisící | Úvaha | Za deště a za dne