Ranní zrcadla,
ve kterých se vidíme.
Nepoznávám svoji tvář,
že bych sebe ztratil?
Stačí málo a už nevím,
kdo přede mnou stojí
a nikdo tu není,
aby nám řekl, kdo jsme.
Pro co a jak
stojíme před zrcadly,
ve kterých se nevědomost zračí,
vidím jen - sebe.
Dávám ti moc nade mnou,
nad mým osudem.
Řekni mi, čím jsem,
co mám vykonat!
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Večerní láhev | Setkání s Lhářem | Tak nějak | Kometa | Každodennost