Černá mračna obklopila hlavu,
řetězy svírají něžnou hruď,
Vytrácím se z toho davu,
Bože, Bože, buď...
uklidňuji vyplašenou duši.
Vyšla mi naproti s ohavnými vlasy,
na poplach statečné srdce buší,
Bože, Bože, jsi...
odpovídám zmatené duši...
Prochází skrze mne, pyšně se nese,
zářící černotou má vypálené jméno.
Megera deprese,
ctihodná ženo!
křičí mi do uší..
Topím se v slizu bahna,
dav mne už neslyší..
Je tady někdo?
Tak mi podejte pomocnou ruku!
Hodnocení:3.63 (celkem: 29, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 53x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Děkuji Shunkere. Ono to až zas tak promyšlené nebylo. Byl to sled hromadících se emocí, které mne zastihly v momentální chvíli. Tak jsem jim umožnila, aby se zrodily na svět. Těší mne, že sis našel i to své pocitové stanovisko. El
Před bránami Krista | Slepý kamelot | Křišťálová čerň | Vánoční pozdrav Poetům... | Dvě holubice