Krásná opodál jsi stála
Snad něčeho se bála
Tajné bylo moje přání
Uchopit Tě do svých dlaní
Trochu jsi se chvěla
Snad také jsi mě chtěla
Ruka padá za mou níž
Ne! Nebo všemu ublížíš !
Stalo se! Kanou Ti slzy tiše,
když mě svíráš na svém břiše
Konejším to zklamání, ten žal
Vždyť i já Tobě se tu dal !
Z Tvých řas padá mi do dlaní
slza, která mě k slzám dohání !
Slaný pramen stéká ti řasami
Tváře tak nalinkuje barvami
Stírám ten obarvený pramínek
Jež zrozen byl z Tvých vzpomínek
Neplač už, Lásko, nad pannou,
to smích tě dělá nádhernou
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
život a smrt | povzdech | muž bezdomova | ztrácíme tíži | prostota citů