XXXII.
Nevím kdo jsem
a kdo je moje porota
nevím co jsem
a co že je to hodnota
nevím koho jsem
a koho pohltila samota
nevím kde jsem
a kde už končí slepota
nevím čím jsem
a čím jiná je nahota
nevím kým jsem
a kým určena je sprostota
nevím zda-li jsem
a zda-li nejsem prázdnota
jen rezignovaně přijímám
každou vteřinu života
Hodnocení:2.5 (celkem: 5, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 34x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Začnu jako ty.
Nevím, co si o tom díle myslet.
Protože když autor vyjmenuje tolik negativ, musí si být jistý pozitivy.
Něco jako "nemůžu říct, co jsem, proto řeknu, co nejsem" - má to i latinské označení z dob scholastiky (nevzpomenu si, ostuda!).
Veršování je na úrovni gramatických veršů, co zvládá i první stupeň základní školy. Chtěl bych věřit tomu, že je tam nějaký tajný "kafkovský" element, ale nevidím ho.
Je to jen spousta otázek, aby se autor mohl ptát dále ostatních. Takový lehký narcismus, alá "zeptej se mě" a já Ti možná odpovím, jestli odpovíš jako první. Prostě kec.
Báseň má rezonovat v mysli čtenáře, jestli má ještě motorické vlastnosti, jen houšť. Tohle je pseudo blábol, aby vyvoval reakci.
Stovky líbezných slov, nedonutí mě ohnout se myšlenkce, která není.
těžko říct, co k tomu
pocitovka, oukej, ale ten závěr mě trochu "překvapil" asi nejvýstižnější výraz, protože tolik řečnických otázek zakončených tak odevzdaně, bez chuti
nevím no.
Ucházení | Rád roním | Touha | Sonet někomu | Jarní