je někdy až neuvěřitelný, co někteří dokážou
nazvat básní -
to není o radikální odlišnosti
nebo o vlastním směru, tady už mi to zavání
až příliš potlačenou soudností
autora takovýho textu
Psával jsem i horší.
To bylo ale několik let nazpět a neměl jsem za sebou díla Holana, Skácela, Seiferta, Mikuláška, Nezvala, Ortena, Palivce, Hraběte, Kainara, Krchovského, Topola, Hory, Sovy, Vančury probůh zdaleka nejsem na konci, takže
Čti a dívej se. Zbytek přijde sám.
Rád bych se zasmál, aspoň nápadu, nebo zkušenosti nebo prostě jen tak, aby se neřeklo, že báseň nic nevyvolala. Bohužel, poslední verze je správně.
Do básně to má daleko, do miniatury taky, do anekdoty, nemluvím.
V hlavě si to hodím klidně do kaučukové formy nebo fyzilogické, tak či onak, prostě nic. Dvakrát číst, o tři více, než jsem chtěl.
Co tady dělá ta zdvořilostní kapitála? Trochu nadnáším.
Ale od textu čekám víc. A čím méně textu tím víc se do něj musí vejít. Paradox. Kopej hloub. Tohle je moc mělká podezdívka pro báseň.
Touha | Obraz | XXIX. | Sonet někomu | Nevím