Jsem nemocen z krásy žen.
Jejich zvláštní hebké kůže.
Odlesk v očích od hvězd propůjčen.
Z jejich rtů v barvě růže.
Z jejich těla jsem nemocen.
Pro jejich obdiv snad jsem byl stvořen.
Jak úžasné jsou křivky k přijímání dotyků.
Do jejich těla touhou jsem utopen.
Navždy jsem nakažen rozkoší výkřiků.
Jsou mou nemocí a já nechci být vyléčen.
Poklekám před jejich nádherou.
Snad dovolí mi vdechnout jejich krásu.
Snad nenechají mě v tužbách zahynout.
Jsem očarován a nehledám již spásu.
moji upřímnost mi snad prominou.
Ukaž mi krásnější oltář rozkoše než je žena.
Hodnocení:1.44 (celkem: 26, počet hlasujících: 18)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Soud člověka | Milenci fetu | Já! | Vztek | Chci žít !!!