Jsem nemocen z krásy žen.
Jejich zvláštní hebké kůže.
Odlesk v očích od hvězd propůjčen.
Z jejich rtů v barvě růže.
Z jejich těla jsem nemocen.

Pro jejich obdiv snad jsem byl stvořen.
Jak úžasné jsou křivky k přijímání dotyků.
Do jejich těla touhou jsem utopen.
Navždy jsem nakažen rozkoší výkřiků.
Jsou mou nemocí a já nechci být vyléčen.

Poklekám před jejich nádherou.
Snad dovolí mi vdechnout jejich krásu.
Snad nenechají mě v tužbách zahynout.
Jsem očarován a nehledám již spásu.
moji upřímnost mi snad prominou.

Ukaž mi krásnější oltář rozkoše než je žena.