Myšlenky v dílku mne zaujaly...dost se mi zamlouvají první dvě strofky a závěr, ale dalo by se vytknout kupř. rýmování, s nímž si autor mnoho práce nedal.
Může být.
Já si přesně pamatuji dobu, čas i místo, kdy jsem ji napsal a ten pocit umím stále evokovat. Formou jsem se tehdy netrápil. Netančil jsem v trocheji, ostatně, dupu vždy na druhou.
Silně uvažuji o revitalizaci starých děl, abych se nasral do běla a pak shořel nad sebou samým.
Ale oba víme - vlk a kór ten francouzskej, viď?
Forma je strašná.
Pointa odfláknutá.
Obrazy načrtnuté.
Celkový dojem je koruna lenosti.
Asi tak, pořád stejný názor i po letech...a kde do lidí, hmm?
Vidíš, komenty si sám si sám a já nemohu, než souhlasit.
Ale znám Tě, těžko se k přepracování dopracuješ.Raději nový červenější čepeček pořídíš.Už ho máš?
sice je jí už pár let, ale přesto, mně se líbí.
hlavně proto, že si uvědomuji, trpce a klidně i zvesela, ale co je veselého na tom, vědět, že prostě já takhle nikdy psát nebudu?
no možná už to samotný zjištění a následná úleva, třeba, nevím
je desátého v měsíci, k tomu září
kolikrát se stane, že se některý textík hodí ke dnu víc, než třeba dneska ten tvůj?
mám ho ráda, tvoje parte za pastelku.
nesouhlasím s dekadentností - propad společnosti a jedince bych nevztahovala dohromady. Vylučuji morbiditu, surovost atd. - co ti bylo vychváleno zpoza jiného...
že byl pro tebe ošoupaný sen sladkým bolehlavem z necitelnosti okolí - ok
sen, jen, den, beru, že prachobyčejné rýmy patřící do ří-kaněk jsi potřeboval vygumovat z hlavy a někam je připchnout jinam... ale?!
- ocením ponurou, lehce cynickou první strofu a závěrečné dvouverší.
mezi tím - ta pastelka by šla - taková přeškrtnutá touha po naivním náhledu na svět - ok
dobře, že to Jenn vylovila.
Vím, není to dokonalé. To je snad jediný "úpadek" básně (v básni?).
Dekadenci lidi hledají tam, kde zpravidla není. Nechápu.
Tvůj pohled se mi zamlouvá. Báseň o to méně.
Snad retuše by se hodila.
Sate, dovolím si také koment. Víš, ty máš jiný pohled. A moc se mi líbí, jak undergroundově a dekadentně jsi schopnej vidět obyčejný věci. Máš o sobě úžasnej kus básnickýho srdce. A jestli to zní moc sladce tak: Ti v žilách cáká nějaký kurva inspirativní morfium. Ale pak to až se svou dekadencí přeháníš. I když je to dekadentní a zprincipu hnusný a morbidní a syrový a zlý, tak to přece jen musí být elegantně hnusný a elegantně zlý. Můj skromný názor, že kdyby sis dal víc záležet, dalo by se to dotáhnout a dobrousit ještě kousek dál. Že bys tam pak své básnické krutosti mohl schovat ještě víc. Chceme agresi, chceme zvratky a krev, ale musí v tom být i kousek poezie.
Konkrétně to může být třeba to zbytečné přechylování slovosledu kvůli rýmům, které místy taky zrovna nestají za mnoho. Kdyby sis s tím dal víc záležet, určitě bys z toho vytěžil víc. To je vidět, na těch jednotlivých rozmaších. Je to vážně supr, ale nedotažený. Tak.
Rozhodně musím s tebou souhlasit. Těch nedotahů jsem si plně vědom (přehazování slov, rýmy, málo vytěžená pointa, neschopnost se vypsat) a věř, že i když o nich vím, nedotahuji to. Nemám jednoduše na to nervy (jak se lidsky říká).
Tvého názoru si velmi vážím, i formulace.
Řídím se heslem od Ch. B. "V hnusu je krása" bohužel sám pořád nemám definovanou jak krásu, tak ani hnus. Příště se pokusím to zpracovat lépe.
Ještě jednou dík, zvedl jsi mi náladu.
Sat.
Exit - Samovláda | Hydrangea | iudicare vivos et mortuos | Soulož (s texty) | dva úhly