arabština zde mi nevadí, líbí se mi a navíc mi to jakoby pomyslně odděluje od toho, co předcházelo smutku v druhý části
dech rozpouští dlažbu - líbí
jazyk ještě bojuje
o vodu (o kapky vody)
- to jenom---pro mě problém, vím jak je myšleno a i rozumím, stejně převáží má antipatie ke slovnímu obratu jenom život
následně až k arabštině líbí
vůbec jako, protože já bych nesvedla zatíženě ... svými pocity, takže
za arabštinou už je naprosto jasný, co je první část, nebo že je o umírání
a velmi se mi líbí poslední
nebudu tudíž opisovat celou
a povzdech a potom...už jen ticho.
Já se právě snažil těch pocitů tam zas tolik nedávat. Spíše to podat věcně a skutečně. Ale rozumím tvému pohledu.
Já to chtěl použít jako oddělující symbol s dalším významem. Proto tak. Navíc to má ještě další vazby, ale ty z toho vyčíst nejdou.
Narážka to je a líp by to určitě šlo. Někdy se k tomu snad propracuji.
Díky za rady a připomínky.
Jako vzkazka na památku fajň, jako přímos pro čtenáře, nevím. Pár pokusných obratů by se tam našlo, ale už samotná tématika je silně citově zabarvená a kdo neměl psa (fenku), nepochopí (nebo nechce). Přijde mi to jako citová těžba, pardon.
Lehce mi vadí slovo "smrt" v arabštině (u arabštiny zvětšit písmo). Doporučil bych vždy při vkládání podobných slov udělat poznámku pod čarou. Na tak malé (hutné) téma trochu moc roztahaná, jestli narážka na pomalou smrt, jakože trápení, klidně, ale dá se to udělat i lépe.
Za plačící vlasy bych Ti dal bod. Neboť v ostatních věcech mi vždy něco kousek chybí. Jdu dál...
Já se právě snažil těch pocitů tam zas tolik nedávat. Spíše to podat věcně a skutečně. Ale rozumím tvému pohledu.
Já to chtěl použít jako oddělující symbol s dalším významem. Proto tak. Navíc to má ještě další vazby, ale ty z toho vyčíst nejdou.
Narážka to je a líp by to určitě šlo. Někdy se k tomu snad propracuji.
Díky za rady a připomínky.
Zkusím znovu.
Doporučil bych ti napsat ono dílo čistě citově zabarvené a pak pravý opak.
"Smrt" v arabském podání, podle toho, co jsi řekl mi to přijde jako narážka na konotaci. Vsadím se, že jsi to předělával nespočetněkrát, i tak se dá.
Dovolím si upřesnit ono "citová těžba", neoznačuji tak nic, co by mělo ve čtenáři vyvolat nějaké pocity přímo cílené jako primární cíl. Citová těžka je v mém slovníku hlavní atribut autora, vydolovat to co je uvnitř, dostat to na povrch, třeba hodit do šuplíku nebo skříně a pokračovat dále, hlavně to netahat s sebou, na co mít kameny v batohu?
Najdou se zde jiní autoři, kteří přímo sledovali určitý cíl určitým tématem. Smutné.
Jinak otázka rozloučení/smrti bude vždy nějak citově zabarvená, i kdyby autor viděl černobíle. Dílo se nečte zle, ale ani ne dobře. Přijde mi jako nutnost něco sdělit, dokud tu ta "vzpomínka" je. Je to evokační věc, více pro tebe, než pro nás.
A asi jsem fakt vadný, ale přijde mi ironické pochovat psa pod šantu kočičí Jestli se pletu, oprav mě.
to si říkám po každé své napsané, ale jde to líp
i přirozeně a podvědomě a s kusem ponaučení se z předchozího,
i čteného pak...
pláčou jen vlasy a ruce
Slunce dál vysmívá se
když hladím tě hlínou
s vůní šanty
slovosled tady a takto postavený nezvedne poetickou kvalitu
básně, spíše ji postaví do polohy jakési archaičnosti, což
ona vzhledem k obsahu a formě nemá zapotřebí
Já ti nevím, strangere, jestli to jde u tebe líp...
Myslím, že určité ponaučení z předchozích už na mé tvorbě je znát, když to srovnám se svými začátky tady.
Já nevím proč, ale často mi do té archaičnosti klouže. Píše se mi tak líp, přijde mi to snad i přirozenější. Asi to bude tím, co čtu...
Díky za reakci.
Bezbarvé haiku | Blíž podzimu | Luční námluvy | Děti | Mlýn