Je desátého v měsíci, k tomu září.
Hledám proto v kalendáři,
zda včera nezemřel jsem.

Na svém konferenčním stolku,
vedle parte pro pastelku
leží mi ošoupaný sen.

Všechny barvy posrané duhy
narval jsem do jedný tuhy
a počal si kreslit jen.

Ať ruka má táhne kam chce,
zanechává jen rýhy a cákance,
to zas bude pěkný ... den.

Vedle nedokouřené cigarety
křičí báseň bez poslední věty.