A tak samotná spadlas do mé náruče.
Tak nádherná.
Tak krvavá.
Asi jen tak narušená duše,
taková, jako ta moje,
v tomto všem tu krásu nádhernou shledává,
duševně sám umírám,
nepřežiji.
Nikdo však NIKDY nepochopí,
v čem tkví ta krása celá,
když ty..
pomalu bez duše..
na mých rukou ležíš,
tvé rty modrají,
a tvá kůže bělá.
Mluvím na tebe,
odpovědi nedočkám se.
Ty mlčíš..
..stále bez duše.
Nevím, zda chtělas mě z útesu nebeského strčit,
však do pekla jsem spadnul sám.
A teď budeš se mnou v pekle navěky.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2 (celkem: 2, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 166x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
MM musím se omluvit, patrně mě minula ale můj malý dojem je takový - dílko bych nechal v šuplíku pro objevení za čas, ale jsem rád, že se autor o něj podělil. Některá místa se mi velice líbí a souhlasím s WESTem, že méně je někdy více. Vlastně co je pro koho tvorba? zavděčit se nebo ulevit své malé duši? Každopádně oslovila tentokrát nehodnotím ..
Nechci být bezdůvodně hodně sebekritický, ne? Všichni vždy - mám na mysli lidi, kteří jsou součástí jiného literárního serveru, kam též píši díla, který je jediným, kde jsem kromě tohoto registrován. A tam jsem prakticky nikdy žádné negativní hodnocení básně neobdržel.
četl nahlas a několikrát, jelikož jsem hledal nějaký rytmus, nenašel, jediné co v hlavě z básně zůstalo je pocit, že jsem ji snad pochopil, však ted, co jsem to dopsal, už ani nevím, že jsem ji četl
Ledová fantazie. | Navěky. |