Skleněná čistota,
zdrcující mráz,
zbývá nám jen nádherná němota,
co čeká furt na nás.
Pláču a z mých slz jsou vločky,
koukáme na sebe.. tak nadějně
a mlčky..
políbím ti rty.
Nejkrásnější krása z nejkrásnějších krás.
A ty kloužeš z mých rukou..
tak čistá, křehká, kluzká jako sklo..
či jako led..
zůstávám bojovat já sám s mukou..
Jak tě mám propašovat do svého srdce,
když jsi to nejcennější nepašovatelné clo
a já jsem hřešil tolikrát
a je mi opláceno za mé zlo?
A ten celý ideál,
je to jen má fantazie,
bolí to a táhne dolů,
zbývá teď jen smutek, strach.
Skončeme to,
zmrazme lásku!
Zbyde z naších duší prach a led.
Následuj mě, bude nám krásně.
Roztajeme v nebi spolu.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:1 (celkem: 1, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Já mohu mimo jiné potvrdit,že v pekle je vedro a v nebi vskutku kosa jak blázen takže v nebi to na roztávání moc nevidím
to je ale jen takové letmé klouzání po povrchu, hloubš nejdu ..
Nejkrásnější krása z nejkrásnějších krás - Tohle mi dalo hodně přes ústa. Dále taky - tak čistá, křehká, kluzká jako sklo..
či jako led..
A četl bych to opravdu raději jako volný verš, ale to jen tak bokem. Jinak závěr ujde.
Navěky. | Ledová fantazie. |