
V proudu pokory a zmaru,
z nitra pouště vyprahlých citů,
vytekl pramen laskavosti
Zjevil se světu
i sám sobě
Otevřel náruč nadějím a snům,
pupenům dal mízu žádostivosti jara,
suchým větvím jas barev podzimu
a padlým pěvcům útěchu písně labutí
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!
ztrácíme tíži | variace na věčné téma | Zloba v srdci | cesty za Sluncem | sny na háčku