V proudu pokory a zmaru,

z nitra pouště vyprahlých citů,

vytekl pramen laskavosti

Zjevil se světu

i sám sobě

Otevřel náruč nadějím a snům,

pupenům dal mízu žádostivosti jara,

suchým větvím jas barev podzimu

a padlým pěvcům útěchu písně labutí