Zemskou ztrácím tíži,
když se nám ústa blíží
a sají vzdechy do sebe
K ránu, u nebe,
noc v klíně studí
a den vrásky budí
uprostřed mého čela
Píseň tesklivě tu pěla
třem růžím povadlým
i mým údům ochablým,
tónem posledního tepu,
co žaluje světu,
že muž ženu miluje
Hodnocení: 3.5
(celkem: 7, počet hlasujících: 2)
(celkem: 7, počet hlasujících: 2)
Líbilo se Ti dílo? Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Růžové dny | jen dřevo | budu ji hladit | motýl | papírové srdce