Ztrácíme zemskou tíži,
už, když se nám ústa blíží,
sajíc vzduchoprázdno nebe
K ránu, u sebe,
noc nám v klíně studí
a den další touhy budí,
každou část našeho těla
Píseň trubky tesklivě tu pěla,
mohutným údům, i ochablým,
tónem nízkým i vysokým,
frekvencí našeho tepu
A vřelého dechu,
co na nás žaluje,
že muž ženu miluje
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
chudák králem | slunečno | S tebou | kapky nebe | její oči