Brodím se proudem slov s deštníkem ze slibů,
už nevěřím měsíci upřímnost přílivu,
vzteklinou samoty s očima ve zdech dnů,
poslouchám v předklonu tlachání kentaurů.
Srdce své otevři, psala jsi pohledem,
bez hádek, bez hněvu,
nalezneš, v dlaních mých, tišinu.
V ztrátách a nálezech pod špínou balada,
v salonu náhody sáhnu si na hada,
při svátcích bez přání lhostejnost vyhrává,
s rozumem v němé při radost se loučívá.
Srdce své otevři, psala jsi pohledem,
upřímnost zpovědi i šaty pokory,
nalezneš, v dlaních mých, osudu navzdory.
Hodiny probdělé sterilním mlčením,
přátelství ve verších po lahvích poztrácím,
mrtvý déšť otrávil vědomí zoufalstvím,
s prohrami ve tváři prchám před setkáním.
Srdce své otevři, psala jsi pohledem,
pod klenbou z blankytu, do země slunečnic, budeš vždy zván,
láskou Ti postavím, z dlaních mých, prám.
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 19x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
V kavárně několik měsíců poté … | Ještě dnes a naposledy… | Naděje | Pohledy | Příliš pozdě