Příliš pozdě

Psáno s trpkostí v srdci...


Autor: Mára Satyr Brom, 9.10.2009, Básně

  

Už jsem tady dávno neměl být,
Sedím s Tebou,proti Tobě, bez duhy a beze zlosti,
zabořený v lenošce odpolední bezradnosti.
my dva už můžem jenom chtít.


Na zemi jako nikdy předtím,pozorně naslouchám,
není přitom všechno špatný,jsou chvíle,kdy se cítíme fajn,
nemysli, otázkama končím i ráno začínám,ani já nechci být žádný Kain.
hloupou odpovědí před sebou Tě zamykám.


Musím se rozhodnout,najít konečně odvahu,
ne opravdu nemohu,vím,u bráchy jsem věci dát do pořádku slíbil,
hlavu vypranou na čtyřicet,ve lhaní zůstanu vždycky jenom břídil.
na stejném místě stejný řeči,za realitou o dost pozadu.


Jak vysvětlit důvody,sama je znáš,přítomností zametám,
Pařížská čtvrť?Neznám,máš přece slovník,
vzácně souhlasím,nečti to, jsem mizernej básník.
nedělej složitější,
co nezměníš,
před čím utíkám...

Hodnocení: 3.5
(celkem: 14, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 25x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>