Jak odsouzenec volám o pomoc.
Ztraceni ve své vlastní době,
Peníze,chtíč,ženy a moc,
umírám.
čekám na další bezesnou noc.
Myšlenky vlastní nadobro odmítám,
těžko dnes někomu můžeš věřit.
Minulost na prstech ruky si promítám.
Slova co lžívá při první hlásce.
A já? Nespím, pořád jen počítám.
Tak čemu má člověk věřit, lásce?
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nepřízpůsobitelný z principu | Neměnnou minulostí | Vnitřní rozbroje | Ráno moudřejší večera | Zítřky