Jak odsouzenec volám o pomoc.
Ztraceni ve své vlastní době,
Peníze,chtíč,ženy a moc,
umírám.
čekám na další bezesnou noc.

Myšlenky vlastní nadobro odmítám,
těžko dnes někomu můžeš věřit.
Minulost na prstech ruky si promítám.
Slova co lžívá při první hlásce.
A já? Nespím, pořád jen počítám.
Tak čemu má člověk věřit, lásce?