Jsem námořníkem jitřních lodí,
co zbavuje se ega pout.
Nejdříve ožere se, potom chodí
chtíc do hedvábných moří plout.
Jsem lodivodem bez posádky,
vyrážím bez plachtoví.
Vyplouvám tam a zase zpátky,
marná to snaha, kdoví...
Až mokré šaty uvězní mne,
uvrhnou ke dnu v temný kout,
hlas mořských panen rozhodne,
kam budu se moci dále hnout.
V ráhnoví racků zpěv
ke břehům dalekým se nese.
K těm břehům neznámým i obzorům,
kde štěstí odvahu nám snese.
Odvahu k dobrodružství...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Pád vzhůru | Beslanský masakr | Poslední večeře | Příprava bojovníkova | Sebeterapie