Jsem námořníkem jitřních lodí,

co zbavuje se ega pout.

Nejdříve ožere se, potom chodí

chtíc do hedvábných moří plout.

 

Jsem lodivodem bez posádky,

vyrážím bez plachtoví. 

Vyplouvám tam a zase zpátky,

marná to snaha, kdoví...

 

Až mokré šaty uvězní mne,

uvrhnou ke dnu v temný kout,

hlas mořských panen rozhodne,

kam budu se moci dále hnout.

 

V ráhnoví racků zpěv

ke břehům dalekým se nese.

K těm břehům neznámým i obzorům,

kde štěstí odvahu nám snese.

 

Odvahu k dobrodružství...