MLČENÍ

  

MLČENÍ

Syrový listopad, na městských lampách

usnuly rampouchy.
První, zvěstující zimní chlad. Od úst zněl led.
Noc spala jako zabitá. Pod ochranou tmy.
Bylo jí dvacet, byla těhotná,

když jsme tam stáli všichni tři.
Třesoucí se, slepí, podupávající uprostřed parku.
Láska prchala neznámo kam, rozezvučenou krajinou,
kamenných varhan omletých
vysokými tóny do fistule prachu.
Při smuteční hostině nejvíce truchlí nezvaní hosté
V tesknotě milosrdenství označíme dveře krvavou vločkou.
Uvnitř rozestlaný pláč A prázdno
Být odtažitý v lásce je snadné,

stačí zbavit se nepotřebností,
zapomenout na všechno co bylo

Předtím

Údery strachu zpomalují srdce

Milovat lásku

Otupění až do beztvarých slz

Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Džully 15.3.2020, 18:46

Krásný obrat-Rozestlaný pláč!

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

RadkaEm 14.3.2020, 20:51

Jsi příliš popisný. Básním to úplně nesluší.

Od úst zněl led - tohle je krásný. Ačkoli člověk musí velmi dobře vládnout vlastnímu jazyku, aby to nahlas zaznělo čistě

Třesoucí se, slepí, podupávající - v kontextu celé básně to postrádá nutnost. V básních nebývá prostor na zbytečnosti.

Láska prchala neznámo kam - už jsi ukázal, že poezie je tvou řečí. Čili toto mi ve tvém podání přijde dost laciné.

V tesknotě milosrdenství - nenašel bys méně okázalá slova?

Rozestlaný pláč se mi líbí.

Nato, jak jsi výřečný, máš závěr dost heslovitý.

Unikl mi význam užití verzály ve slově Předtím.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>