MLČENÍ
Syrový listopad, na městských lampách
usnuly rampouchy.
První, zvěstující zimní chlad. Od úst zněl led.
Noc spala jako zabitá. Pod ochranou tmy.
Bylo jí dvacet, byla těhotná,
když jsme tam stáli všichni tři.
Třesoucí se, slepí, podupávající uprostřed parku.
Láska prchala neznámo kam, rozezvučenou krajinou,
kamenných varhan omletých
vysokými tóny do fistule prachu.
Při smuteční hostině nejvíce truchlí nezvaní hosté
V tesknotě milosrdenství označíme dveře krvavou vločkou.
Uvnitř rozestlaný pláč A prázdno
Být odtažitý v lásce je snadné,
stačí zbavit se nepotřebností,
zapomenout na všechno co bylo
Předtím
Údery strachu zpomalují srdce
Milovat lásku
Otupění až do beztvarých slz
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
LONDÝN | ELEGIE | PETROHRAD | DUBEN | PŘED BITVOU