2 990 autorů
Špatný voják, který následuje svého vojevůdce s nářkem.
[Seneca] Další >>
ELEGIE
Kamenitá, prašná cesta, přerušená obzorem
na kraj nedojdeš, na kraj mezi nebem a zemí
V bělosti bílé postele se ztrácí svatební veselí,
v bělosti bílé postele se přivine smrt
ve své plnosti k nahému tělu
Odemykám dům, vcházím do vzpomínek,
kdy ještě čas neměl žádnou moc
a nepronásledoval ani nesoudil sám sebe.
Rozostřenost, když vidíš mezi dveřmi stát
první lásku, která již nejde dál,
to listování v náznacích tělesnosti,
ten mlčící křik uschlé koruny,
přeseknutých kořenů.
Do kropenky stéká krev za naši lhostejnost,
zpěněná řeka, do jejíž páteře se zaryl nůž vysychání,
Už nespatří své moře
Sám, v poslední dusné noci,
v zemi, nad kterou visí mraky,
jako odsouzení
Zmrtvýchvstání jara po předlouhé zimě
Ještě jsem neoněměl,
ještě vidím,
fyzicky cítím
vyhladovělé,
nenasycené,
rozpukané tváře lásek.
Blízkých
Neprobuditelných
Ztracených
(celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
kvalitní komentář (0)
Baví mě, že pracuješ s obrazy. Pro mě je to ale zbytečně ukecaný, místy banální (v zemi, nad kterou visí mraky). Ale ztracený to není, to ne!
kvalitní komentář (0)
Už nespatří své moře
Tohle je ta benevolence? Že po čárce následuje velké písmeno?
Nebo že tečka za větou přijde jen občas a občas ne?
Děkuju, nechci.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
JOM HA-ŠO | DUBEN | PŘED BITVOU | MLČENÍ | ŽÍZEŇ