Mezi holubími pírky, kde roční období se nemění,
kde stromy neodkvétají, ptáci pějí píseň první i poslední,
tam, kde tóny nepřestávají znít a smích měří se nekonečnem,
tam, kde lidé neumírají a odkud neutečem,
náhoda tam nehraje roli, však štěstí, kam se podíváš,
žádná údolí ani hory, jen řeka, kterou protékáš,
tam, kde nejsi sám, i když pro sebe si povídáš,
tam, kde zpěvu ptáků a šumění lesa nasloucháš,
tam, kde žiješ i Ty, ba dokonce jsi královnou
a na koberci slibů a citů i já ležím tobě u nohou,
mluvit jinak než ve verších zde neumím,
i když ne vždy tomu co říkám rozumím…
na tak krásném místě se naposledy rozloučím,
už slepý a nic neslyšící se schovám do louží,
a usnu navěky,
do koryta vzpomínek, ale už bez řeky
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
i když ne vždy tomu, co říkám, rozumím - čárky
Hes to vystihla...
a usnu navěky,
do koryta vzpomínek, --- usnu do něčeho? usnout někde ! i když je obraz koryta vzpomínek zajímavý, návaznost pokulhává.
se samotným usnu by problém nebyl, ale když to teda oddělím a budu se věnovat části od "do koryta vzpomínek, ale už bez řeky" ... tak tam chybí co! co do koryta ? asi netuším, nač navazuješ, bohužel
Víš, co mi to připomíná? Je to jako když kuchařka zamíchá v míse těsto - samé dobré věci, pak to vylije na plech a šup s tím do trouby. A ono se to těsto na tom vále rozlije tu víc, tu míň, nemá pořádnou formu, tu se propeče víc, tu zas míň... Ona si ta slečna na tom pochutná i tak, ale kdyby to bylo pěkně upravený, nazdobený, měla by z toho ještě větší požitek
Mezi holubími pírky | Slečna Zatoulaná | Zde | Little disident | Copánková