Marnost

Autor: N-Lenicka, 3.12.2012, Básně

  

Zavřu oči, myšlenky nechám plynout,
napadá mě spousta věcí zbytečných,
nevím však vůbec, jak se jim vyhnout,
jak upustit od nápadů bolavých?

Myslím hlavně na tebe,
minulost tvá často nedá mi spát,
třebaže z toho zazebe,
nevím, co jako první můžu ti dát.

Všechno zažil jsi beze mě,
všemu ses přiučil snaživě,
miloval jsi druhé a ne mě,
představuji si tě fakt živě.

Sex s jinými sis vždycky hodně užíval,
zažil´s trojku a měl dvě panny,
ženy vybrané jsi dostal, v tom ses vyžíval,
navíc jsi měl vdanou paní.

Nechci vědět, jak souložil jsi s kterou,
však otázka ta sama se mi klade na jazyk,
nelámal sis hlavu s city či nevěrou,
vztah, sex a holky pro tebe byl příjemný zvyk.

Snad to byl zvyk, snad taky zábava,
kdo ví, jak to doopravdy bylo,
snad ani ty ne, prý to bylo „zamlada“,
co bylo, to není, už to pominulo.

Jen když je žena prsatá blondýna,
pak nechybí zájem tvůj,
pak už potřebuješ jen láhev vína
a je tvoje stůj co stůj.

Já jsem však malá brunetka,
nemám žádné přednosti,
třebaže nejsem žádná trumpetka,
sebevědomí mám nízké dosti.

Proč jsi to všechno musel zažít?
Proč nemám v ničem prvenství?
Jak s tvou minulostí se vyrovnat a žít?
Ještě, že neschovala jsem ti svoje panenství.

Užíval sis každý den jako by byl poslední,
to ti bohužel já vyčítat nesmím,
kdy už se mi v hlavě rozjasní či rozední,
je normální, že už ani nespím?

Jak ti věřit, že teď vážně chceš jen mě,
vždyť mám pořadové číslo třináct,
na dvanáct jsi naléhal pěkně kolmo od země,
náhle ses změnil, když ti není –náct?

Copak lidé mění se od základu?
To snad ani možné není.
Škoda, že se ve všem takhle hrabu,
„však na to nemysli, moje Leni.“

Těšíš mě, na něžnou hraješ notu,
jsi často se mnou, lásku mi vyznáváš,
oddaluješ mě od vzpomínek hrotu,
ani nevíš, jak mi nyní pomáháš.

Jsi mojí oporou a snažíš se mi pomoci,
slíbil jsi mi věčnou, nekonečnou lásku
v bídě, zdraví, bohatství i nemoci,
náš vztah však stále visí na tenkém vlásku.

Špatné věci pořád v hlavě se kupí,
jak je vyhnat, jak zapomenout, nemyslet?
Měla bych se už dát do kupy,
něčím se zabavit, něco hezkého vymyslet.

Ty mi říkáš slova lichotivá,
tak moc věřit bych ti chtěla,
však jsem až příliš lítostivá,
hlavu asi strčím do velkého děla.

Ty pak rozhodnou ránu vypálíš,
moji hlavu coby dělovou kouli,
společné chvíle už však nevrátíš,
nebudu mít pouhopouhou bouli.

Mozek mi tak můžeš vystřelit,
bránit se nebudu, slibuji,
třeba mi pak bude líp,
nevyčtu už nic, to se dušuji.

Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>