Na jezeře se honosí, bílá labuť v rákosí, i když je bílá, černá má pera, stmavnou ji za pozdního večera.Plave tam sama, v hladině se vzhlíží, ta černá pera ji asi ke dnu tíží.Uplakané oči se ji za svitu měsíce třpytí, její bolest v srdci, není vůbec k bytí.O co stála, to všechno ji vzali, tak tam plave osamocená a pomalu mizí v dáli.Není svobodná, uvězněná na jezeře, kde smutek, její srdce žere.
Hodnocení:2.5 (celkem: 10, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 56x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ano, možná obrázek neodpovídá tomu co je v básni, ale jiný jsem nenašla
Možná jsem smutný poeta, ale to přeci není žádná vada co by omezovala v psaní něčeho co člověk cítí uvnitř svého srdce.
Každý má jiné cítění a svůj vlastní svět
Jinak děkuji za přívítání
A pravopisné chyby?Ano čeština mi nikdy moc nešla, ale neřeším jak svoje,tak ani cizí, nejsem žádný soudce, navíc jsme jen lidi a chyby dělá každý, jak v životě tak v pravopisu.Chybovat je přeci lidské
Každý den | Havran | Láska | Havran | Labuť