Na jezeře se honosí, bílá labuť v rákosí, i když je bílá, černá má pera, stmavnou ji za pozdního večera.Plave tam sama, v hladině se vzhlíží, ta černá pera ji asi ke dnu tíží.Uplakané oči se ji za svitu měsíce třpytí, její bolest v srdci, není vůbec k bytí.O co stála, to všechno ji vzali, tak tam plave osamocená a pomalu mizí v dáli.Není svobodná, uvězněná na jezeře, kde smutek, její srdce žere.