Již cesty zpátky nejsou možné a ty v dáli jsou moc hrozné, černý havran na rameno sedá a do štěstí mi zobákem bodá, rány bolí, havran sedí, mlčky šeptá kam jít mám,k blízké rokly, svými pařáty táhá mě on tam.Tak se ho ptám jestli spadnout mám, šeptá mi ano, tvůj osud je to jen, to jediné ti zbývá, je to volba jasná.Se slazmi v očích, hlavu skláním před jeho slovy, jeho křídly, které mě mlátí, víru mi hatí, bolest silnější než naděje, tak falešné idee. Havran stále mi mysl mate, už nemyslím, cítím stále, jak dále jít, k té rokly blízké, prahy tak nízké, nohy mě vedou a havran, jsem s Tebou, jdi a už se neotáčej, ani k nebi již nevzhlížej, andělé zanevřeli pro Tvou duši již ani slzy by neronily, co tvoje mysl tuší. Ubírej se tam, kde není bolesti, kde už nic není, jen tiché zapomnění, už mysl má zatemněná, těmi slovy poblouzněná, ubírám se s havranem, najednou mým přítelem, posledním, v té chvíli jediným. Jen jeden krok a po všem bude už po mě nic nezbude, jen vzpomínka při svici zapálené. Svou jsem u rokle uviděla, pomalu dohořívala, v tom najednou jsem pochopila o co jsem přicházela, co vše jsem neměla, co chybělo mi, co jsem ztratila. Havran říká hlasitě, proč váháš, už to vzdej, já budu s Tebou, nic neucítíš, proč si tak milý řekni mi již. Vím jaké to je, já to cítím, sám kvůli tomu trpím jediný do Tvého srdce vidím. Jeho slova poslouchám, posledně se nadýchám, jeden krok a vítr mě obímá, havran se mnou, splnil co sliboval.Krásné pocity jen jsem měla a nic zlého necítila. Nyní mám klid a sladce spím, už vůbec nic necítím.Jenom slyším hlasy zvonů, pláč tenší z rakve zvenčí. Nebojím se, klidně spím, nikdy už se nevzbudím. Cenu nejvyšší jsem dala jistou, ale správnou jsem se rozhodla jít cestou.Již dávno jsem zbohem dala se slovy,,Já to vzdala''.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Havran | Každý den | Labuť | Havran | Láska