aha,
no, v "zahnutým" textu hodně oceňuju eufonii,
a dál pak jsem si postěžoval nad "a tu zrazu",
(jakože najednou) přivedeným, uspěchaným závěrem,
když čekal jsem na nějaký hlubší dovršení předchozího -
takhle pocit až příliš brzkýho, nečekanýho utnutí melodie,
nebo spíš po notách slov
Vydrýsku, tahle patří podle mne mezi tvé nejkrásnější, škoda, že není v knížce...no, třeba bude v některé jiné
Marně hledám část, kterou bych chtěla zdůraznit, zaujala celá nádhernými slovními obraty plnými něhy...
Dala bych ráda 5.
včera jsem ji zahlídla, ale už jsem odcházela, takže dneska
ještě k tomu zákazu, někdy to vítám, protože bych si s hodnocením nevěděla rady, a někdy je mi líto, že zákaz je, protože nemůžu vyseknout ten nejvyšší počet
ty první tři, ty jsou nejkrásnější
asi bych si dovedla představit samostatně
moc pěkná na čtení, plná symboliky a metafor
líbilo se mi moře a záhyby a nahé nohy v písky co rozvířily čas
a pohlazení hladiny a němá óda na něhu
a špetka smutku v závěru, já jsem trochu zmatená ze stopaře, ale nakonec, nemusím rozumět všemu kdyby tam byl čtenář, asi jsem špatný čtenář
Co se hodnocení číslem týká...o tom už se tady namluvilo dost, že jo. Pro mě to není priorita. Jsem rád, když je vysoké, mrzí mě, když je nízké. Ale nikam mě to neposune. A já potřebuju právě ten posun. Jen tak zkouším, jestli tenhle způsob bude mít nějaký jiný ohlas na dílo.
Já zvláštní, jak úplně obyčejná věc, taková jednoduchá, dokáže zaujmout, že.
Jestli ti co čtou stopy jsou stopaři, nebo čtenáři, to je tak trochu na hranicích fantazie a snad i pro každého něco jiného.
Děkuji ti za komentář, moc mě potěšil, i trochu utvrdil v tom, že by tohle mohla být ta cesta...
cit.
"Já zvláštní, jak úplně obyčejná věc, taková jednoduchá, dokáže zaujmout, že."
to je právě to. ta věc ne, to schopnost autora, tedy teď tebe, posunout ty obyčejné nebo jednoduché věci na úroveň poetiky
tahle schopnost je uměním, takhle pro mě
Po boji | V lánech | Luční námluvy | U doktorky | Z posedu