rychle se stmívá
jako když zastřelas okno
aby nás neviděli

moře hučí cosi o necudnosti
a já mu závidím až do záhybů
(že vidí co já nesmím)

za nebe nahé nohy v písku
neklidem rozvířily čas

když prstem hladíš hladinu
z těch chladnoucích stop snažím se číst
tvou němou ódu na něhu

ale jsem špatný stopař
nebo mi nemáš co říct