Jsou všude okolo nás - vidí, sledují, pozorují. Co nevidí, to si domyslí a pak najdou lidi, které by to mohlo zajímat a jenom z veliké starosti o osud dotyčného řeší jeho skutečné, ale častěji spíš jen domnělé problémy. Bez takových lidí by jsme byli šťastnější, ale zas by jsme nevěděli, že soused
odvedle má milenku a sousedka přes ulici si na noc oblíká tepláky ...
Tak tahle je dost trefná! Ta charakteristika se Ti povedla. Obyčejně jsem mírná jak beránek, ale i ten občas trkne a tak až budeš psát další báseň, tak jich tam pár napíchni na rožeň. Ono se mi na mě bude pravděpodobně hezky koukat, když sami hlásají - "Dobře se kouká na cizí neštěstí". hzt.
tak v praxi u Hrabala tzn. v Příliš hlučné samotě, na konci knihy... Adagio lamentoso ... asi třetí strana bla bla..- lidé lítačkami vík rakví, nehybnými veřejemi hlíny, jak jsou vsrkáváni do země... bla bla
a co se praktické stránky týče, nejsem ten pravý, na koho třeba se obrátit... ale hádám, že kdykoli projdeš dveřmi
Barbora (Dneska má svátek ...) | Jonáš (Dneska má svátek ...) | Marina (Dneska má svátek ...) | Romana (Dneska má svátek ...) | HRADY Z PÍSKU - k výročí Sametové revoluce