Rudyamon

366 (a možná i víc ...) krátkých příběhů, na každý den a jméno jeden. Jakákoli shoda jmen a situací s vámi, nebo s lidmi, které znáte, je čistě náhodná ... :-)

Texty písní, některé s mp3 a některé i na videu ...

Básničky bez nároku na úctu a honorář ... :-)

... prostě povídky. Je pravda, že zatím jen jedna. No a co? :-)

Často se mluví o diplomatické, případně poslanecké imunitě, kterou pak někteří diplomaté a poslanci hojně využívají. Jak je to ale s imunitou "vyšších instancí", které nad náma prý bdí? Občaný jistého nejmenovaného kraje se ráno šli postěžovat na rušení nočního klidu svatým Petrem a spol., kteří v noci měli docela hlučný mejdan. Byla jejich stížnost vyslyšena?

Lenka svého partnera různými způsoby ponižovala, neměl to s ní lehké. Když ale jednoho dne o něm začala tvrdit, že je ještě jenom dítě, to už měl dost a předvedl jí jednu z nejznámějších dětských her, ovšem s hereckým obsazením poněkud dospělejším...

Pokud patříte k těm dříve narozeným, nepochybně jste 17.listopadu 1989 sledovali buď v přímém přenosu, nebo (pokud jste zrovna byli na členské schůzi KSČ) ze záznamu, průběh událostí na Národní třídě v Praze. S největší pravděpodobností jste zahlédli v zorném úhlu kamery policistu, který jako první zvedl obušek. Tak to byl Olda ...

Věřme, že ne všichni pošťáci používají takové fígle, aby si udrželi naději, že jednoho dne dosáhnou svého cíle. Ale nepochybně se několik takových expertů najde. Minimálně Patrik. Otázkou je jak podobnou situaci řeší pošťačky. Mě už totiž velice dlouhou dobu nepřišel žádný dopis od žádné z tisíců ctitelek, což je dost podivné a nutí mě to k zamyšlení, kde hledat odpověď ...

Naše šenkýřka Gizela si nechává říkat mademoiselle Gizelle z pouhé ješitnosti, protože vždycky toužila patřit k vyšší společnosti. Pro nás je ale cenná hlavně jako obyčejná Gizela, která umí načepovat pivo s takou lehkostí a grácií, že se z nás během velice krátkého časového úseku stávají totálně závislí alkoholici, kteří se pak zmůžou už jen na pár zoufalých slov: „Gizelo, ještě ...“

Miloslava chtěla být ve vztahu dominantní a tak si vzhledem ke své rozlehlé postavě našla kluka, kterého její stín pokryl naprosto v pohodě. Jenže pak se dozvěděla informaci, která jí otevřela nové obzory ...

Je to ještě jen docela nedávná historie, co slavná sovětská armáda, která nás úspěšně osvobozovala něco přes dvě desetiletí, skončila své zdejší turné a odešla dělat neplechu do sibiřské tundry a do jiných lokalit, bližších přátelské ruské duši. Ač byla podniknutá velká snaha, je toho moc, co tady po nich zbylo. Kromě vodky, myslím ...

Jsou všude okolo nás - vidí, sledují, pozorují. Co nevidí, to si domyslí a pak najdou lidi, které by to mohlo zajímat a jenom z veliké starosti o osud dotyčného řeší jeho skutečné, ale častěji spíš jen domnělé problémy. Bez takových lidí by jsme byli šťastnější, ale zas by jsme nevěděli, že soused odvedle má milenku a sousedka přes ulici si na noc oblíká tepláky ...

Znáte legendu o svatém Valentýnovi? Pokud ano, tak ji s největší pravděpodobností znáte špatně. Jak se stal Valentýn svatým, o tom je legend víc, toto ovšem není legenda. Toto je prostě fakt ...

Život na vesnici sebou přináší různé problémy, které se musí řešit, jinak jsou sousedské vztahy narušené a to může vést i k vážnějším komplikacím. Všechno záleží na domluvě. Já jsem se s Vencou domluvil, že už toho necháme a náležitě jsme to zapili. Jenže cestou z hospody jsem si vzpomněl ...

Vyjádření a smyšlení dnešní komunistické mládeže jsou děsivé, jak si tak pod obrazy vousatých dědků malují šťastné zítřky a v duchu vidí nové lágry pro ty, kteří nesouhlasí s jediným spravedlivým režimem. Nicméně ona komunistická mládež nakonec myslí stejně jenom na to jediné ...

No jo, já to s Boženou prostě umím. Nechci se vázat a tak věc vždycky řeším po svém. Ale tak to už v životě chodí, někdo si přece musí udržet svůj řebříček hodnot, i když na to někdo jiný občas doplatí. Tentokrát to byla, naštěstí pro mě, Božena. Jak to ale dopadne příště ... ?

Jsou různé definice toho, co je to nekonečno. Jinak vidíme nekonečno, když chceme zoufale přežít šichtu a jinak, když jsme v příjemné společnosti a toužíme, aby ta doba trvala nekonečně dlouho. I v dnešním příběhu se pohled hlavního hrdinu pohled na věc mění podle toho, jak vnímal plynutí času kdysi a jak ho vnímá dnes. A že to Mojmír neměl lehké, je vidět na první pohled.

Tento příběh je z hudební branže, odehrává se v oblasti nejvyšších hudebních sfér, v oblasti vážné hudby. Tito umělci berou opravdu všechno vážně. V případě ohrožení se jejich nástroje mění na zbraně a to pak opravdu všechna legrace končí ...

Nevím proč mě zrovna u Milady napadá vždycky takové drama, ale už je to tak. Další její příběh je fakt hodně těžký. Možná je to dáno formou (všechna slova začínající písmenem M - jako Milada) a možná taky tím, že život někdy přináší hodně zajímavé situace a zvraty. A tak i Milada plánovala něco, co nemělo šanci na úspěch. Ve chvíli, kdy se definitivně rozhodla k akci, rozhodla zároveň i o svém životním zklamání. Věřme, že se z toho dostala.