Nohy se pletly povětřím, akáty prorůstaly opuštěnými aktovkami a mezi mnou a zrcadlem stálo zrzavé Jémine. Bylo ho plno na čtvrteční odpoledne, plno na osamění všedního dne.
„Všechno záleží na ose života,“ řeklo Jémine. „Ta osa mění osamění.“
A třebaže kapky deště ještě dopadaly na dozrávající jablka v Evině klíně a strom v Poznani nevěděl k podzimu o osách zhola nic,
Jémine se zasnilo na mém rameni.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Ve větvích | Ohni | Princ C. | Věčnosti | V buši