A přitom bylo poledne: zkouška sirén, odvahy a zkoušení.
Krasavičilas u otlučeného kláštera, až se svět zastavil u schodiště -
nahoru, nebo dolů.
V Kořánech ovšem není zřejmých schodišť. Nabídlas mi rámě, ale v Kořánech není zřejmých rámat. Uchopil jsem Tě tedy po paměti bez historie, po hmatu, po citu.
V dlaních rozkvetla rudodřev. Fantazie divočela potokem a přes potok a zásadami přes zásady a spánkem přes spánek a
do zmizení,
lehkého a pravého.
S rudodřeví v dlaních spává se v Kořánech nejhlouběji -
opojně,
plynně,
jako by Kořánů nebylo.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
V podkroví | Uhašená | Kořány | Jednorožec | Na ostrově