To břemeno, ta vleklá tíž, ta ocelová tyč.
To přebezedné bahno, které nutí klesat níž.
Vlastní váha - jen ta brání k nadechnutí
k ztrátě.
Věčnost, červeň v sloupci rtuti, jen my spolu
v blátě.
V dnešním dni je po ránu svět zas o něco jiný,
každý sedí na biskupu, čeká na prázdniny,
šestý měsíc mizí jako kousky špeku v kryse,
sedm dlouhých, sedm krátkých řádků šťastných čísel.
To úskalí, ta pevná hráz, ten závan z obrazu.
Ta víra, že se podaří se neodevzdat zlu.
Barvy znějí jasným tónem jako peří
pávů.
Čistá mysl schází, aby špína zmizla
v davu.
V dnešním dni je po ránu svět zas o něco sladší,
kdo se zvládne vzbudit, má ten další o kus radši,
dnešní den je ovocný, je jahodové léto,
hořké splašky k obrubníkům silné ruce metou.
To prokletí, ten přístřešek, co vrhá chladný stín.
To přesvědčení, které s chutí mizí v proudu slin.
Pomuchlané svědomí, co dláždí cestu
činům.
Někdy než žít v dýchatelnu zvítězí snít
v plynu.
V dnešním dni je po ránu svět zas o něco lepší,
stopy hrůzy ztrácejí se, zasypány v pepři,
kdosi mluví o lásce a o výplodech spánku,
zametač zas s úsměvem, že měl vzít radši slánku.
/ / /
V dnešním dni je po ránu svět zas o něco tišší,
na lampách se poživačně houpou nepřeživší,
volnost jako nejjemnější droga proudí žilou,
v mlze stráň a zeď a les si dělí to, co zbylo.
Hodnocení:3 (celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
asi jen k tomuhle úryvečku: "Vlastní váha - jen ta brání k nadechnutí" brání K nadechnutí? Brání nadechnutí, ne. Teď jsem četl detailní popis toho, jak se umírá na kříži. A jak opravdu vlastní váha brání nadechnutí. Ale k nadechnutí? Čemu brání k nadechnutí? a od čeho?
přečetla jsem
jsou tam pěkný vlny, obsah jako bych věděla o čem, ale snad doufám, že ne
a některý ty vlnky tak měkce hebce plynou a jiné raději bych...
Děkuju, Jenny. Stavěl jsem hodně na kontrastu. Je to báseň o smrti. Jestli ti připadá znepokojivá, tak je to "dobře", protože ona tak byla myšlena. Jako vždycky sice forma tluče obsah, ale i tak by v tom mělo být zhruba to, co jsem zamýšlel. Díky za zastavení.
Oči, to dvojslunce v mlžném ránu | Dívce před zrcadlem | Hřiště. Hledání světa. | Síň kravin: Jeho věrní | Z lásky, zevnitř