Cit na její tváři
Ach
Tak dlouho jsem čekal
Celou tu dobu
Nic vůbec nic
A teď ač jen drobný úsměv uronila
Vím že její srdce tluče
Tiše a ustrašeně
Ale přesto tluče
Jednou
Snad
Položím ruku do té její
A naše pohledy se spojí
A proplují až hluboko
Do morků naších kostí
Do krve v žilách co tak
Rychle teče a ubíhá
Do chodbiček srdce
Kde je slyšet tlukot tak silný
Jako zvony u katedrály
Notre Dame
Do té doby bude ten úsměv
Komůrkou s ohněm kde se budu
Před všemi strastmi světa ukrývat
Možná dny možná měsíce
Nebo možná navěky
Ach
Tak dlouho jsem čekal
Celou tu dobu
Nic vůbec nic
A teď ač jen drobný úsměv uronila
Vím že její srdce tluče
Tiše a ustrašeně
Ale přesto tluče
Jednou
Snad
Položím ruku do té její
A naše pohledy se spojí
A proplují až hluboko
Do morků naších kostí
Do krve v žilách co tak
Rychle teče a ubíhá
Do chodbiček srdce
Kde je slyšet tlukot tak silný
Jako zvony u katedrály
Notre Dame
Do té doby bude ten úsměv
Komůrkou s ohněm kde se budu
Před všemi strastmi světa ukrývat
Možná dny možná měsíce
Nebo možná navěky
Hodnocení: 4
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
(celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Hezky plyne, na čtení pěkná, jen bez přemýšlení, pro ten prchavý moment, kdy člověk potřebuje domalovat atmosféru a temperky z kapsy vyndal omylem den předtím, nebo je prostě nešikovností do tý kapsy vymáčkl a teď se snaží pohladit. A někdo se tomu usměje, někdo políbí, někdo to přejde a někoho to urazí.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Srab | ... | Vyhaslá | Záchod | Omámení