Cit na její tváři
Ach
Tak dlouho jsem čekal

Celou tu dobu
Nic vůbec nic
A teď ač jen drobný úsměv uronila
Vím že její srdce tluče

Tiše a ustrašeně
Ale přesto tluče

Jednou
Snad
Položím ruku do té její
A naše pohledy se spojí
A proplují až hluboko
Do morků naších kostí
Do krve v žilách co tak
Rychle teče a ubíhá
Do chodbiček srdce
Kde je slyšet tlukot tak silný
Jako zvony u katedrály
Notre Dame

Do té doby bude ten úsměv
Komůrkou s ohněm kde se budu
Před všemi strastmi světa ukrývat

Možná dny možná měsíce
Nebo možná navěky