Já, nenasytné zvíře,
znaven betonovým přístřeším, jedo-vzduchem.
Já znásilnit chtěl jsem Tě teď,
když spíš,
sníš
a odpočíváš.
Jen čerpej síly! Buď královnou Všeho.
Já,
pokorný tobě vzdálený člověk dneška,
hlavu skláním
před Tebou.
Líbám Tě - vidím Tě.
Hle! Ta krása, samet noci, bílé
hřevijé srdce
zima diamantová - chladivý dotek Počátku.
Vidím Tě již, jdu k Tobě,
Přírodo!
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3.33 (celkem: 10, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Něco, něco, ... | Ad absurdum seňore | Hvězda února |