Naše dřevo zrálo v nitru rozložitého dubu.
Na světlo ho vynesly kruté sekyry dřevorubců,
ze zručných rukou tesaře přijalo svůj tvar.
A tak jsme se zrodily my - dveře.
Kovář nás povolal do služby klikou z mosazi,
do veřejí nás vsadily mužské ruce.
Teď světíme klid vesnického stavení.
Rok co rok psaly drobné dětské ruce
tři tajemná písmena na naši zárubeň.
Každé jaro vlídně vítáme střapaté chlapce
s pomlázkami v nedočkavých rukou.
Přes náš práh byla přenášena černá truhla
i zrůžovělá nevěsta v rukou ženicha.
Bolest i radost života uslyšíš v hudbě našeho skřípotu.
Tak cizinče vstup - jsi vítán...
Hodnocení:2.78 (celkem: 50, počet hlasujících: 18)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Musím ocenit nápad,ten je dobrý,ale..nevím,jestli záměrem bylo vytvořit rýmovanou či nerýmovanou báseň. Občas rým vysledujeme,pak ne..toto na mě působí trochu tvrdě,jako by báseň nebyla dopracovaná.v tomto ohledu tedy cítím,že ji něco chybí.
Dveře | Štírovník | Bolest | (M)učení | Telefon